ZHK Tatry 9.-14. 8. 2007 - 23.08.07
Ahoj všem, také bych rád přispěl svou troškou do mlýna. Takže si můžete přečíst, jak jsme trávili kurz v Tatrách v polovině měsíce srpna.
Příjezd ve čtvrtek byl celkem v pohodě. Sraz byl stanovený na 11. hodinu v horoškole Rockstar a divte se, nebo ne, ale všichni tam opravdu ve stanovenou hodinu byli. Tedy: já (Jirka), Mirek a David coby účastníci kurzu a Michálek, Škubajzna a Macík, jako lezuchtivý LB. Cestu pod Tatry jsme absolvovali ve třech vozech a z této cesty si pamatuji jen jeden celkem riskantní předjížděcí manévr, který předvedl Duško kdesi mezi Tatranskou Lomnicí a Popradem.
Do Matliarov jsme ale dorazili všichni v pohodě a po nezbytném zabalení hardwaru jsme vyrazili na chatu. Zvládli jsme to asi za 2 hod a 15 minut a smeknout musím před Alexkou, která skoro celou cestu vyšla po svých. Počasí bylo v tu dobu ještě super, takže nejhezčí fotky jsou pořízeny při příchodu.
V pátek jsme se probudili do slunečného rána a proto jsme se těšili na první tatranské výstupy. První lezení naplánoval Duško, ale každý stihl natáhnout jen jednu délku a pak nás stihla bouřka a museli jsme slanit a vrátit se na chatu. Od té doby bylo jak jste již asi slyšeli stabilní počasí: chcalo a chcalo. Zbytek LB nestihl ani nástup a utekl před deštěm na chatu a v sobotu dopoledne odjel směr Čtyři palice za lepším počasím.
My jsme po návratu absolvovali sérii přednášek, která se protáhla až do sobotního poledne. Pak na chvíli pršet přestalo a my se vydali na kamínek udělat záchranku. Každý ji zvládl dvakrát a nejlepší čas měl Mirek - 18:40. Tím byla splněna jedna část zkoušky a čekali jsme na lepší počasí. To nepřišlo, a tak jsme se vydali v neděli po obědě na Kozí štít. Tak jsme za deště, mlhy, větru a už ani nevím čeho zdolali svou první dvoutisícovku.
Na pondělí jsme si měli vybrat sami cestu, ale počasí bylo snad ještě hnusnější. Dopoledne jsme absolvovali teoretickou část zkoušky a na praktickou jsme vyrazili za výrazného deště směr Kopské sedlo a Jahňací štít. První překážkou na cestě bylo vylité Bílé pleso, kterým jsme se přebrodili po kolena ve vodě. Největší překážkou ale bylo počasí - vytrvalý déšť a vítr byl opravdu vynikající. Z Kopského sedla jsme začali stoupat na Jahňací štít. Naši trasu jsme netrefili, a tak jsme místo pohodového výstupu vylezli v tom super počasí náročnější trasu a bez jištění. Tam jsem si zažil svou malou krizi, ale za pomoci Duška a ostatních jsem to zvládnul. Nakonec jsme našli i vrchol Jahňacího štítu, kde nám všem byla opravdu velká kosa (asi tak na 2 cm). Sestup už byl v pohodě po žluté turistické značce.
V úterý ráno, v den odjezdu jsme se probudili do nádherného slunečného počasí. No není to k nas….
Ale i přes nepřízeň počasí to byl super kurz. Jirka
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
komentáře [75]