Zářijové povyražení do Tatier - 01.11.07
Pozdě ale přece! Na konci září jsme se vydali na tatranský kurz s Duškem. Byla to rychlá akce. Já přiletěl z USA , David druhý den ráno z Costa ricy a už o půlnoci jsme jeli do Tater. Přestože horská služba oznamovala velmi zlé podmínky pro skalní lezení, zůstavala v nás hrstka optimismu, že bude hezky. A bolo:-)
Mezinarodní komunikační systém zařídil že jsme se přes pul zeměkoule domluvili sraz na hlavaku o pulnoci ve vlaku. A stalo se! Naše pražská trojice- David, KHK a Tomáš, nelos- jsme zalehli v lůžku a objevovali dosud neobjevený komfort ČD. No aj ten prášek na spaní pomohl, abychom srovnali časový posun:-) Ráno uz len popradsky autobus, probojovat se z narvaného vozu ven na Bielej vode a nástup na chatu. Historky Ujo Mádla a předlouhém nástupu na chatu a sily beroucích nástupech pod stěny nás nenechávaly klidnými. Zbytečně. Na pleso jsme vyběhli cobydup a obdivovali krasu jeseňa v tatrách.
Páteční probuzení do modré oblohy bylo geniální. Naštěstí ty cyry, ktoré sme pozorovali na obloze nepřinesli frontu ani do 48 hodin , ani do 72 hod. Oni ji nepřinesli vlastně vůbec , alespoň dokud sme byli v tatrách.
Často jsme vzpomínali na letošní tatranské kurzy ostatních losů….„ jojoj, tohle počo, to neni pro slavíky:-)!“. Nakonec jsme ale poznamenali, že je lepší míti tvrdo na cvičisti…žejo kucii:-)
Ovčí kopka, Východná žeruchová věž, Kozi štít. To byly naše hlavní výstupy. Bylo to krásné. Podzimně zbarvené stromy rozeseté v kleči, zimně zmrzlé severní svahy, pokryté sněhem a jinovatkou, letní sluníčko nad hlavou.
Posledni den jsme se po záchrance, která probíhala v regulerně zimních podmínkách(„ bola kosa ako v …“ však víte kde:-) )jsme se vydali na Jastrabku pod onu cestu, o které jsme už někde četli. Rulkeho?? nebo Macikova??nebo Joskova??Už ani nevím,ale byla to famózní cesta , kterou jsme s respektem k jejím přelezitelům, kteří se tam dle historek vytrápili, nechali nepokořenou a pokorně se vydali dolů.
Po večeři následoval noční sestup z chaty. A jestli se někdo diví, proč si i Duško nakonec vzal čelovku a odnášel skoro celý strom do doliny, přičemž jej držel jako samopal, zpieval, mručel, a my ostatní s rybičkou v ruce, vzpomínajíce na Vinnetoua, nervozně hleděli do tmy, ten atˇví, že medvědi nám bručeli na cestu. Aj zprava az zleva:-).
Byl to krásný lidský příběh.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
komentáře [30]