Gletscherkurz Grossglocknergebiet - 28.06.08
Někteří normální lidé, když začne být vedro se seberou a odjedou do ještě většího vedra plácnout sebou na pláž. Někteří jiní normální lidé se rovněž seberou a jedou naopak do zimy, třeba na ledovec (či jeho fragmenty), kde se pět dní potí do vrchů a když se nepotí do vrchů, tak aspoň hopsají do ledovcových trhlin, kde se pro změnu po chvíli klepou zimou.
V termínu od 29.5. do 3.6. 2008 se jede skupina jedněch normálních lidiček z LBE ve složení Fuga a já (Michal) válet do sněhu v okolí Grossglockneru. Další člen - Borůvka - odvolává svou účast několik hodin před odjezdem, když během noční rozcvičky s plnou polní na zádech zjišťuje, že koleno odmítá spolupráci. Už to naznačilo náročnost výpravy.
Legendární GrossglocknerHochalpenstrasse nás uzakrutovala na parkplatz Franz Josefs Höhe a ke zbytku výpravy, kterou byli Duško, Baška, Milan, Ondra, Mário a Peťo. Starostlivý hlídač tunelů nám hned na prvních metrech po odchodu radí a vzápětí nařizuje použít cestu přes ledovec - nábližku delší, zato méně schůdnou. Čímž se nám cesta na Oberwalderhütte poněkud komplikuje. Touto cestou bych mu ještě jednou velice rád poděkoval a vzkázal, že bohatýrské poklepání cepínem po zádech má stále u mne schované!
Následující den je věnován aklimatizaci (výstup na Mittl. Bärenkopf - 3356 m) a nácviku základních „ledovcových“ dovedností. Cestou k chatě došlo i na oblíbené skautské hry „Za chvíli nám jede vlak“ s tím rozdílem, že v Alpách se to jmenuje: „Kličkování mezi kroupy a blesky“. Další den jsme strávili opalováním na ledovci s občasným upadnutím do trhliny a následnou záchranou „nemehla“. Nutno podotknout, že kromě Duška jsme si roli „nemehla“ vyzkoušeli všichni. Cenu never more získává skupina Slovinců, která se ze zvědavosti přišla podívat na „nemehlo“ na okraj trhliny a vzhledem k tomu, že „nemehlo“ jsem byl zrovna já, tak ze mě udělali „Mojito“. (pozn. autora: „Mojito“- koktej, který se z převážné většiny skládá z ledové tříště. Výjimku tvoří tzv. „Mojito Krumlovské“ ve kterém převládá rum).
Třetí den je věnován odpočinku, čtení, zkoušky dalekohledu z Tchiba a GPSky z Mountfieldu. Zbytek expedice uskutečnil výstup na krásný Johannisberg (3453m) a po druhou polovinu dne hrál oblíbenou hru: „Na nemehlo“. Ostatně i tak byl pro mně den přínosem. Udělal jsem si seznam věcí které se velice těžce používají v horách. O první místo se dělilo moje koleno a GPSka z Mountfieldu.
Předposlední den je ve znamení poblázněného počasí. Přesto vyrážíme na impozantní vrchol Fuscherkarkopf (3331), přes občasnou nepřízeň počasí a „nádhernou dřinu“ se nám to i daří.
Poslední den jsme „seběhli“ na parkoviště. Hlídač tunelů se k jeho smůle neobjevil. Se slzou v oku se rozloučili a uháněli ke svým domovům.
Co dodat na závěr? Opět jedna luxusní akce pod vedením Duška s výbornou partou - nechyběl snad ani Pavel Novotný. Pro mě to byla fakt dřina, ale krásná.
(Pro správné zobrazení fotografií je zásadní dobré nastavení Vašeho monitoru. Ujistěte se, že na kalibračním obrázku rozeznáte jednotlivé odstíny šedé, případně monitor přenastavte.)
komentáře [157]